_______________________________________________________

Bulimie, anorexie - 1. story(my) 3. díl

13. května 2010 v 22:32 | Já :) |  > Anorexie (Ana)
,, Cože..? ,, Ozvalo se z koupelny, je po jarních prázdninách, pomalu ale jistě začíná léto, a já mám váhu jako tři hroší maminy, no to snad ne, dva tejdny jsem jedla normálně jako happy člověk, kouřila jednu za druhou, a v celku mi bylo fajn, až teda na to, že mě v duchu neustále honila Ana, a řvala na mě neustále její hesla, které mi denodenně opakuje. ! Jseš tlustá kráva..! Žer takhle dál, a zabiješ jak mě, tak i tebe, protože budeš tlustá, hnusná, nikdo tě nebude chtít.. 

S kámošema, mě to bylo v celku jedno, ale když přišla škola, a šest hodin nudy v kuse, to už se nedalo.
  Od pondělí už to jelo, všechno zase odznova.. Jídlo.? Ani náhodou, ráno jeden chléb a večer suchar a tím, že jsem vypila litr coly, dvě cafe, 1 a půl litr čisté vody jsem byla prázdná a jenom vodnatá.. Tekutiny mi nikdy nedělaly problém, jsem denně schopna vypít kidně i 4 litry čehokoli, a navíc k tomu to zvlhčuje pleť, a to se mi moc hodí. :)

Sedím takhle v úterý ve škole, koukám do zdi, poslouchám mp3, a přemýšlím nad jakým sakem, a který si vemu zítra a jaké boty k tomu sladím, když příjde Kája, a zdělí mi, že máme jít na PC, když odcházel z učebny, koukl na mě a mrkl. Nabídnul mi moje nejoblíbenější Haribo Tuty-Fruty, ale já nějak moc neměla chuť, už jsem měla celý den minutu po minutě naplánovaný, a proto jsem odmítla. Nebylo zvykem, že já odmítám, něco co je ze želé, a proto se mu to zdálo divné. Celou cestu po chodbě jsme byli zticha, to se ještě nikdy nestalo, protože buď on je ten dokonalý bavič, které ho všichni žerou, a nebo naopak.

Když jsem si sedla na židli, Kája mě oslovil, a jen tak z lehka, se mě zeptal, co se děje, jestli náhodou nemám třeba periodu (menstruaci), ale já řekla, že ne a, že je mi fájn a to byla další má osobní chyba. On mě zná,a  zná mě tak moc dobře, že by mě dokázal vnitřně popsat i po zpátku...

Sedíme pod obchodem kouříme, protože máme ještě další dvě hodiny v nudné škole, kde jenom uklízíme, protože pracovky vždycky stáli za prd. Vzala jsem si cígo, jedno, dvě.. Když mi to zebral, a řekl, že stačí.. Souhlasila jsem, nechtěla jsem, ať má zbytečně  celý vodpoledne kecy. Šli jsme zpátky směrem do školy, a všichni začali pojídal koupené obědy v obchodě, protože chodit do školy na oběd, to by byl každého konec. Všichni na mě koukli, a koukali dlouho, dokud se Kája nezeptal, kde mám rohlík, nebo tak něco, přece je vysilující sedět osm hodin ve škole, s colou a o přestávce na cafe.. No, co jsem asi měla říct.? Nemám hlad.? Potřebuji zhubnout.? To asi ne.. proto jsem začala kroutit a kroutit, že mám jídlo ve škola a podobně, až na to nakonec zpoměl, a dostali jsme se k úplně jinému tématu.

Pokračování příště... :)
..:)
 

Bulimie, anorexie - 1. story(my) 2. díl

2. května 2010 v 12:58 | Já :) |  > Anorexie (Ana)
Takže jsem vlastně celý měsíc věnovala záchodu a prstu v krku, váha šla hodně dolů, až možná nepřirozeně, denně jsem zhubla půl kila.. Jenže potom měla mamka dovolenou, a jak na schál, byla pořád doma, a do toho jsem ještě musela jíst oběd, protože měla pindy. A večer ani náhodou nešlo všechno vyprázdnit, protože u toho kašlu, a jde to celkem dost slyšel, jednou mě málem otec načapal s konví v pokoji pro hosty, bylo v tom něco jinýho než voda, ale to on netušil.

Jenže, máma byla doma, a venku se mi moc blít nechtělo, protože jsem si vždy rozmazala řasenku, takže to jsem nemohla, potom jsem zase začala hodně chodit ven, páč se mě vrátila kámoška z dovolený, a na nějakou dietu, a blití jsem uplně zapoměla, ale od tý doby, kdykoliv chci blít, stačí se podívat do záchodu a jde to samo, nic v krku nemusím provokovat.. Už se naučil to, že když mu v hlavě zavelím a teď to vyhoď ven, tak to udělá..

Snad rok bylo všechno v pohodě, jenže zpět jsem se dostala na váhu, kterou nenávidím.. A před nedávnem jsem do toho spadla znova, né že bych blila a tak dále, to ne, ae naopak.. Spřátelila jsem se s Annou, a ta mi ukázala jak něčeho takové jako hubenost můžu dosáhnout.. A opravdu to funguje.. Mám se fajn, je mi dobře, ve velké rychlosti dostávám své tělo do krásné podoby, ale už jsem zažila špatnou chvíli, a i nějaké to vyvržení potraviny ven bylo, ale blití jako blítí.. Zažiůla jsem dvakrát horší věc.. Stratila jsem vědomí, a tento pocit, Vám chci popsat, ale až zítra...

Pokračování > zejtra......

Moře mořé

29. dubna 2010 v 22:04 | Já :) |  > Moře moříčko
Moře moře moříčko, všude tam je teplíčko.. Moře, když se řekne moře, tak mě osobně napadne, čistá tyrkysová voda, bílí písek, všude kolem palmy.. A sexy chlapy, ale na druhou stranu..
Mě taky napadá nejůžasnější barvy světa a to jsou korály, nic méně pod vodou.. Různé ryby.. Vlny, a ta jiná vůně soli, která Vám krásně zjemní kůži na nohou..
Možná mě taky napadá i tsu-nami.. a velcí přerostlý žraloci a medůzáci, a kdo ví co všechno, ale moře má své kouzlo, hlavně při západu a svítání, já bych určitě brala někde chatu,  a na proti krásné průzračné moře.. .)

A taky všude kolem moře jsou takové mušle a všechny věci, které moře vyplaví jsou okouzlující, teda pokud to není nějaká lidská noha.. :) A nebo nějaká maličká velryba, která se dostala na pevninu.. A lidi ji nestačili zachránit..:(

Můj pohled na moře, a krom toho, že je prostě slané, tak navíc na něm můžu dělat tolik sportů, které mě baví, takže moře já ještě budu potřebovat.. :)
 


Bulimie, anorexie - 1. story(my)

29. dubna 2010 v 21:52 | Já :) |  > Anorexie (Ana)
Dobrej děvčata, asi každá z nás, teda spíše 75% dívek  v jakémkoli věku, touží bejt štíhlá, hubená a mejt plochý bříško.. A ještě nejlíp, aby se za ní každý kluk votočil a pískl.... Já mezi ně nepatřila většinou jsem měla vždycky co do sebe.. I když sem tam ten úlet byl.. Tak to byl jenom úlet, a to pro mě nic neznamenalo.. Chtěla jsem kluka, kterého budu mejt na líbku a na všech takovejch webech..
A od jedný doby začíná můj příběh, kdy jsem si řekla a dost.. !


Začala to pomocí webu, TV, fotek, modeleg, a všech těch hubenejch lidí kolem mne. Byli tak, tak moc dokonalý.. A já chtěla bejt taky, a k tomu vždycky jsem nosila takové jiné oblečení než normální holka, ta menší patka přes oči, triko Fox, boty vans a pajdala jsem si do světa..:)
   Začalo to hlavně pomocí youtube.com našla jsem si anorexii, bilimii a takové. Prvně mě dělalo problém nejíst.. Ve škole jakožto pohoda,ale byla jsem vysílená, ale když jsem přišla domů, tak to už jsem nezvládla, už od chodníku mé myšlenky směřovali jen k jídlu, myslela na to, až jsi dám něco dobrého.. Takhle to chodila pořád.. A já jsem po měsíci, na tom byla hůř, než před tím..

   Ale jednoho dne, se to všechno převrátilo, bylo to po 15ti stovce a já od rána neměla nic v sobě, přišla jsem domů a snědla jsem snad všechno co jsem měla po ruce, a to byla má doteď osudná chyba :( Přejedla jsem se, a bylo mi tak hrozně zle, citěla jsem, jak mi to všechno jde do hlavy.. Točila jsem se.. A svět jako při hulení nebyl v pohodě, byl strašný, všechno mě bolelo a píchalo, citěla jsem tlak, když jsem se najednou ocitla před záchodovou mísou a citěla jsem jen takové to.. Grrr.. Blé.. A všechno to, co jsem měla v sobě bylo venku..

  Noc byla celkem klidná, až na sem tam takové to zakručení v podbřišku.. ,, Hey ty na hoře, dej mi něco na jídlo, nebo zcvoknu,,.. !Tu noc, mi něco došlo, když tak moc to jídli miluju, tak proč bych ho nemohla jíst a přitom každej večer žaludek vyprázdnit, je to záležitost 10 minut, dostat ze sebe neboli vyblít ze sebe všechno jídlo..

Pokračování zítra.. :)..


No, co na to říct..

28. dubna 2010 v 21:47 | Já :) |  > Anorexie (Ana)
Nikdy nebudeš dost bohatá ani hubená.
Hlad bolí, ale hladovění učinkuje.
Ušla jsem už dost dlouhou cestu na to, abych přijímala rozkazy od sušenky!
Jídlo je jako umění, k dívání, ne k jezení.
Rozdíl mezi chci a potřebuji je sebekontrola.
Jsme otroci našich chuťových buněk - osvoboďte se.
Nic Ti nedá takový pocit jako hubenost, ani sladkost.
Mám pravidlo, když se vážím. Když přiberu, budu celý den hladovět, ale jestli zhubnu, budu hladovět taky.
Máš krásnou tvář, proč nedržíš dietu???
Jako květina, žít z ničeho, jen na vodě a vzduchu.
Anorexie je jako hra - hraješ, vyhraješ - a pak je konec, nebo stále hraješ.
Předstírej, jako by bylo nemožné selhat.

Ostravský dům módy (V shopinu)

25. dubna 2010 v 11:00 | Já :) |  > Styl a topy
Dámy, věděli jste vůbec o tom, že tady my ostraváci máme v Ostravě, obchod, kde jde sehnat to nejlepší značkové oblečení světa.? Já třeba ne, ale už jsem na to přišla :)..


"shop in shop", kdy je na jednom prostoru prezentována každá prodávaná značka samostatně ve svém charakteristickém vizuálním provedení a umožní zákazníkům vybrat si v krátkém čase z široké nabídky, aniž by byli ochuzeni o specifické vyznění jednotlivých značek. Koncentrace trendů na jednom místě, speciální funkční vlastnosti materiálů, nadstandardní zákaznický servis (věrnostní slevy apod.), tak vypadá nákup v novém pojetí.



JEŠTĚ ABY JSTE VEDĚLI, MY OSTRAVÁCI MÁME TENTO SHOP HNED U VCHODU DO SHOPINU, OD TRAMVAJOVÉ ZASTÁVKY, A NENÍ TO 3 PATRO A 4, ALE JE TO JENOM JEDNO CELÉ PATRO. :)

..:)
No, nevím jak vy, ale mě se ten obchod libí, nejlepší věci navržené nejlepšími návrháři světa. :) Takže, určitě tam bežte nakouknout. :)

Anorektická modelka: životní zpověď

20. dubna 2010 v 21:25 | Já :) |  > Fotomodeling
Jméno Isabelle Caro vám možná nic neřekne. Ale je to právě ona, která pózovala na šokujících fotografiích Oliviera Toscaniho, které v novinách a na billboardech upozorňovaly na nebezpečí anorexie.

..
Isabelle se rozhodla ukázat své tělo světu. Vyhublé až na kost, nahé… Její odvaha odhalit se rozdělila svět. Někteří ji i celou kampaň proti poruše příjmu potravy ocenili, jiní fotografie šmahem odsoudili a kampaň označili za příliš krutou.

Isabelle se ale poté, co kampaň odstartovala, neschovala do ústranní. Naopak. O své chorobě otevřeně hovořila v televizní stanici CBS. Reportérce CBS News v niterném rozhovoru přiznala, že už je nebezpečně hubená a že se chce vyléčit. "Jsem kostra. V zrcadle vidím kostru. Ale takovou, která je na cestě se vyléčit," je přesvědčená Isabele.

Začalo to ve třinácti
Celý příběh vyhublé modelky začal v jejích třinácti letech. Matka trpěla vážnými depresemi, otec byl vždy někde na cestách. Dětství strávila vlastně v izolaci, stranou od lidí, učila se doma. "Bylo to velmi komplikované, velmi obtížné a velmi bolestné dětství," řekla CBS.

Matka podle jejích slov trpěla velkou fóbii, že jednou vyroste. "Spoustu času strávila tím, že kontrolovala mou výšku. Nepouštěla mě ven, protože někde zaslechla, že děti na čerstvém vzduchu rostou. Bylo to naprosto traumatizující," vyprávěla Isabelle.

Trauma přerostlo v nemoc, když viděla, jak její matka bojuje s třicetikilovým kanystrem. "Já tehdy vážila o pět kilo více a pomyslela jsem si: jsem těžší než ten kanystr, tak to jsem pro svou matku zátěží. A přemýšlela jsem, jak zhubnu a zastavím růst. S váhou jsem pak šla až na 26 kilo. Mé jídlo se omezilo na dva čtverečky čokolády a pět cornflaků. To jsem jedla celý den," líčila.


Před osmnácti měsíci, když vážila 55 liber, upadla do komatu. Poté konečně poznala pravdu ohledně anorexie. Pochopila, že jde o vážnou psychickou poruchu, která nakonec může člověka i zabít. A činí tak až v deseti procentech případů tohoto onemocnění. Tehdy se rozhodla žít a akceptovala pomoc. Nyní váží jednatřicet kilo.

"Vím, že mi to zabere nějaký čas, ale raději se budu zlepšovat pomalu a jistě, než rychle nabrat váhu a pak do toho znovu spadnout," řekla v televizi. "Musím si zvykat na to, jak vypadám s více kily."

Caro si za dobu své nemoce musela zvyknout, že na ni lidé na ulici zírají s otevřenou pusou. Šokovaně si na ni ukazují prstem, někteří se smějí. "Když jsem se poprvé přestěhovala do Marseille, nikdo se mnou nemluvil, všichni na mě jen zírali. Přestala jsem vycházet z domů a když jsem si vyrazila, odmítali mě v barech nebo kavárnách obsluhovat. I proto jsem o tom dlouho odmítala hovořit, bála jsem se, že mě lidé odsoudí," zavzpomínala Isabelle.

"Lidé nemají ponětí, jaká anorexie vůbec je. Myslí si, že prostě jen přestanete jíst. Ale vy se přece nerozhodnete jednoho dne skončit s jídlem. Tak to není. Je to velmi těžké, je to utrpení, je to hluboko v každém nemocném. To, jak se na mne lidé dívali, mi nikdy nepomohlo. Trpěla jsem tím," doplnila.

Chce dítě a žít
Nyní už ale Caro dělá pokroky. Intenzivní a trvalá psychiatrická pomoc a dobrá lékařská péče dělají svoje. Dokonce už je natolik silná, že si dělá plány do budoucna a přemýšlí o svých cílech. "Chtěla bych mít dítě," řekla. "Doufám, že toho budu schopna. Doktor říká, že je to možné. Jenže stále nemenstruuji, moje tělo je příliš slabé."

S reportérkou CBS hovořila také o svém vztahu a o sexu. "Někoho mám, ale je to komplikované. Teď je to spíše platonický vztah, protože jednoduše jsem velmi tenká a slabá a je obtížné užívat si fyzický vztah s tak křehkým tělem, když mám normálního chlapa. Jsem stále nervózní v otázce sexu," řekla.

O dítěti sní, další plány jsou prozaické. "Hlavně být schopna žít. A poslat lidem zprávu, že život je krásný a že za to stojí. Že se váš život může zlepšit, když bojujete a věříte," zakončila Isabelle.



















Sex ve městě 2: Móda, styl, vztahy a mnohem více přijde do kin již v červnu 2010!

20. dubna 2010 v 20:46 | Já :) |  > Styl a topy
Po úspěšném seriálu a prvním díle filmu je tady Sex ve městě 2, se už příští léto se dočkáme premiéry pokračování úspěšné série příběhu čtyř hrdinek: Carrie, Samanthy, Charlotty a Mirandy, prošpikované nejen pikantními sexuálními historkami dokonale vystihující povahu dnešní postmoderní doby, ale také prošpikované luxusní módou, botami a značkami.

Sex ve městě 2 je film pojednávající nejen o životním stylu několika různých osobností s různými úspěchy i neúspěchy, ale je také plný sexu a módy. Hlavní hrdinka Sarrah Jessica Parker alias Carrie Bradshaw, opět vystřídá spoustu úžasných oblečků, nechybí modely od Halston, Chanel, Manolo Blahnik a dalších.

..

Pořiďte si moderní boty a buďte IN :)

19. dubna 2010 v 13:53 | já. :) |  > Styl a topy
Táákže, tentokrát se podíváme do zákulísí dnešních moderních bot, jasně, že dámských.. :) Dnešní léto je ve znamení sexy nohou, tak dámy, dáme závod, kdo bude mít lepší boty..,
Co říkáte.? :) xD

Letos na jaře a v létě se zaměřte na detaily svých bot.  Zkuste si najít nějaký netradiční model, který hned tak někdo nemá. Sáhněte po tom, do čeho jiní nemají odvahu jít.

Buďte jiná, buďte moderní, buďte IN a mějte sexy nohy, to jediné co vám k tomuhle můžu říct. Záleží pouze na Vás, jaký tvar nebo jaký podpatek budete mít.. Hlavně, že se v nich bude dát chodit, a budou v módě, nic víc na toto léto nebude potřebovat, tak koukněte na pár modelů. :)

..:)
..:)
..
..
..
..:)
..:)
..:)

Focení s Anet. :)

19. dubna 2010 v 13:17 | já :) |  > Fotomodeling
Dobré ráno lidi, takže mám tady pro Vás svou páteční práci s Anet. S těžkými podmínkami pro focení, s větříkem, výsledek je podle mě ohormující, je to velmi pěkné.. Fotky se mi povedly, ale to jenom z toho důvodu, že ta slečna na nich je
krásná.. :) Hnědé vlasy, modré očka.. :) Anet, někde to dotáhneš. .) Věříme Ti.. :)

..:)
..:)
..


..:)


Pokud chcete mrknou na další fota a je jich teda dost, tak stačí napsat na icq - 362-216-105 :) !!


Mám pro Vás další moderní shop. :)

14. dubna 2010 v 21:28 | Já :) |  > Styl a topy
Mám pro Vás zase o jeden obchod, kde se dají nakoupit dobré hadříky,více. :)
Možná od pohledu a fotek, to vypadá strašně, nebo-li podle mě, na těch fotkách už až moc starší slečny, my jsme přece mladé ne.? :) Ale i tak, vypadá to luxusně.. .) Tak koukněte na to :)




pp

Nakoukneme celebritám do šatníku. :)

14. dubna 2010 v 15:30 | já :) |  > Styl a topy
Myslím, že až tohle uvidíte, tak budete tak moc závidět, jako já.. Je to něco co asi doma nemá každý, a mít to doma já.. tak si pískám.. :) Mít svou místnost jen pro ty nejlepší oufity luxusní boty a všechn co je IN. :)

..

..:)
..:)
..:)
..:)

Kam dál